Moderní elektronické podpisy využívají zabezpečovací technologii, která je chrání před zfalšováním nebo před změnami po samotném podpisu.
Elektronický podpis musí být spolehlivý a zabezpečený proti padělání jako vlastnoruční podpis na papíře. Musí také umožnit ověření totožnosti podepsané osoby a potvrdit, že záměr podepsané osoby koresponduje s ustanoveními podepsaného dokumentu. Při používání elektronických podpisů za účelem globálního podnikání je nutné znát požadavky a rozdíly mezi elektronickým a digitálním podpisem.
Požadavky na elektronický podpis se v různých zemích liší
Firmy po celém světě si stále více osvojují digitální řešení, která vylepšují zákaznický uživatelský komfort a zároveň eliminují těžkopádné a nákladné manuální systémy. Elektronický podpis by měl být jako základní komponenta elektronických procesů klíčovým faktorem při zvažování činnosti, která směřuje k digitální transformaci. Je však třeba dbát na skutečnost, že požadavky se v různých regionech liší. Právně přijatelný elektronický podpis v USA nemusí splňovat evropské standardy. V případě globálního podnikání je přijetí řešení, které je uznáváno na celém světě, začátkem rozumné strategie digitální transformace.
Proč existují dva názvy? Rozdíly mezi elektronickým a digitálním podpisem
Při zkoumání přechodu na digitální obchodní procesy je důležité používat přesnou terminologii, aby bylo vaše řešení elektronického podpisu opravdu kompletní. Pojmy „elektronický podpis“ a „digitální podpis“ nejsou zaměnitelné, ačkoli se tak často používají.
Co je elektronický podpis (e-podpis)?
Americký zákon ESIGN vztahující se k elektronickému podpisu definuje elektronický podpis jako „elektronický zvuk, symbol nebo proces připojený ke smlouvě nebo jinému záznamu nebo s nimi logicky související, který je proveden nebo přijat osobou se záměrem příslušný záznam podepsat.“
E-podpisy zahrnují vlastnoruční podpisy a také:
- Klepnutí na frázi „Souhlasím“ při on-line procesu.
- Zachycení fotografie v okamžiku podpisu a její vložení do dokumentu.
- Zachycení biometrických údajů. rychlost a tlak podpisu.
Elektronický podpis – Definice v EU
V rámci evropského nařízení eIDAS 2014 tvoří elektronické podpisy jen malou část nového nařízení, ale tato malá část má povolit přeshraniční rozpoznávání i evropskou harmonizaci elektronických podpisů. Nové nařízení eIDAS nabylo okamžité účinnosti ve všech zemích EU a nahrazuje všechny předchozí zákony týkající se elektronických podpisů.
Tři typy e-podpisů
Evropská směrnice z roku 1999 ani nařízení eIDAS z roku 2014 nejsou omezeny specifickou technologií. Namísto toho obě definují tři druhy elektronických podpisů:
- Elektronický podpis. Známý také jako jednoduchý elektronický podpis nebo snadný elektronický podpis. Jde o případ, kdy „údaj v elektronické formě, který je připojen k jinému elektronickému údaje nebo s ním logicky souvisí, slouží jako metoda ověření.“
- Pokročilý elektronický podpis. Tato kategorie elektronického podpisu splňuje čtyři standardy: 1) musí být výhradně spojen s podepisující osobou, 2) lze jej zpětně spojit s podepisující osobou, 3) musí být vytvořen tak, aby jej ovládal pouze signatář a 4) všechny pozdější změny lze zjistit a sledovat.
- Pokročilý elektronický podpis vychází z kvalifikovaného osvědčení. Je znám také jako zabezpečený digitální podpis, silný digitální podpis nebo kvalifikovaný digitální podpis. Tento podpis musí splňovat dva standardy: 1) musí být vytvořen zařízením pro tvorbu zabezpečeného podpisu (známý také jako certifikační autorita [CA]) a 2) musí mít technickou podporu, která zajistí, aby klíč nebyl vynucen nebo v přiměřené době zreprodukován.
Co je digitální podpis?
Digitální podpisy jsou považovány za podskupinu elektronických podpisů. Zatímco elektronický podpis představuje právně závazný doklad, digitální podpis odkazuje na základní šifrovací technologii, která ověřuje pravost transakce.
